Zinkování je proces, při kterém se na povrch oceli nanáší vrstva zinku, aby se chránil kov před korozí. Zinek funguje jako bariéra proti vlhkosti a kyslíku a navíc poskytuje tzv. katodickou ochranu. Když se povlak na malém místě poruší, zinek koroduje přednostně místo oceli. Zinek má totiž elektrochemicky nižší potenciál než železo. Díky tomu se výrazně prodlužuje životnost ocelových konstrukcí, strojních dílů i drobných spojovacích prvků.
Rozdíl mezi žárovým zinkováním a galvanickým zinkováním je hlavně v technologii nanášení zinku, tloušťce a odolnosti povlaku.
| Žárové zinkovaní (Hot-dip galvanizing) |
Galvanické zinkovaní (Electro-galvanizing) |
|
Princip: Ocelový díl se po předchozím očištění ponoří do lázně roztaveného zinku (cca 450 °C). Na povrchu se vytvoří slitina železa a zinku, navrch čistá vrstva zinku. Tloušťka povlaku: Obvykle 50–150 μm (mikrometrů), někdy i více. Životnost: Může přesáhnout 30–50 let v běžném venkovním prostředí, protože vrstva je silná a zinek koroduje velmi pomalu. Vlastnosti:
Použití: Sloupy, konstrukce hal, zábradlí, nosníky, stožáry, díly do exteriéru a průmyslových provozů např. vzdušníky či tlakové nádoby. |
Princip: Zinek se nanáší elektrochemicky v lázni s roztokem zinkových solí. Díly jsou připojeny k elektrickému obvodu, zinek se usazuje na povrch. Tloušťka povlaku: Obvykle 5–25 μm. Životnost: V exteriéru výrazně kratší (řádově měsíce až pár let podle podmínek), proto se často kombinuje s dalším povlakem (lak, prášková barva). Vlastnosti:
Použití: Šrouby, drobné kovové součástky, plechy pro interiérové použití, automobilový průmysl. |
 |
 |
Žárové zinkování se používá u všech vzdušníků či tlakových nádob od italského výrobce SICC.